Nejsevernější bod Rakouska

Nejsevernější bod Rakouska je přístupný z jihu Čech

Pokud chcete navštívit nejsevernější bod Rakouska, pak vyražte z Jindřichova Hradce směrem na Novou Bystřici a odtud přes obec Nový Vojířov až k Lesnímu hotelu Peršlák, kde se můžete nejen ubytovat, ale i dobře najíst. Nezapomeňte se po cestě zastavit v Nové Bystřici v muzeu amerických automobilových veteránů.

Budova Lesního Hotelu Peršlák byla postavena ve dvacátých letech 20. století a sloužila jako finanční stráž ČR. V období druhé světové války zde bylo ubytováno německé vojsko a v následujících letech děti německých nacistických mládežnických organizací. Po roce 1945 je opět vystřídala posádka finanční stráže. Roku 1951 se zde usadily jednotky pohraniční stráže a bohužel se zdržely až do roku 1989. Jelikož se „Rota Peršlák“ nacházela mimo dosah hlavních komunikací, díky tomu byly pokusy o překročení státní hranice ojedinělé a naštěstí nebyly nikdy smrtelné. Neznamená to však, že nejsevernější bod Rakouska nebyl svědkem mnoha lidských tragedií.

Přímo před hotelem najdete tzv. Kámen Republiky, což je památník z pískovce s podobou ČSR a byl sem umístěn v roce 1938 na důkaz odhodlanosti mužů bránit svou vlast. V roce 1945 byl na kámen doplněn nápis „Pravda vítězí 1945“. 

Historie místa

Jak jsme už napsali, kdysi zde bývala rota pohraniční stráže a tak je s místem spjata i nechvalně proslulá železná opona. Cestou na nejsevernější bod Rakouska můžete tedy vidět památník železné opony, nebo zaniklou obec Nové Mlýny, která byla v padesátých letech 20. století srovnána se zemí, po přesídlení obyvatel dále do vnitrozemí. Památník železné opony vznikl z původních pozůstatků oplocení. 

Zaniklá obec Nové Mlýny

Její nejstarší historie spadá do období německé kolonizace na konci 12. a začátku 13. století. Založení vesnice bylo výsledkem kolonizační činnosti johanitů v této oblasti. Již roku 1175 daroval hrabě Konrád z Raabsu část svého majetku v okolí dnešní Nové Bystřice řádu johanitů. Mniši zde okolo roku 1359 založili rybník, dnes zvaný Novomlýnský. Vesnice získala název podle mlýna, který zde byl postaven Adamem Pavlem Slavatou během třicetileté války v roce 1635 na místě staršího dřevěného.

Ještě na konci 2. světové války měla vesnice asi 10 domů a žilo zde asi 50 převážně německy mluvících obyvatel, kteří se živili hlavně zemědělstvím. Nástup A. Hitlera k moci a válečné události ukončily několik staletí trvající soužití Čechů a Němců v této oblasti.

Rok 1938 znamenal odtržení rozsáhlých území od československého státu a jejich přičlenění k německé říši. Tento stav zde trval dlouhých sedm let. Na jaře 1945 přišel konec války a další zlom ve vývoji čs. pohraničí. Důsledkem nacistické okupace a následujících událostí bylo rozhodnutí vysídlit německé obyvatelstvo z českých zemí. Obyvatelé Nových Mlýnů byli vysídleni během tzv. divokého odsunu dne 28. května 1945.

Na počátku 50. let 20. století se česko-rakouská státní hranice začala proměňovat v tzv. železnou oponu. Znamenalo to přesídlit všechno civilní obyvatelstvo ze zakázaného pásma dále do vnitrozemí. Vývoj vesnice byl tímto ukončen. V roce 1953 byla definitivně srovnána se zemí. Dnes po více jak sedmdesáti letech je vesnice zcela zarostlá stromy a vegetací. Příběh se uzavřel. Zůstalo prázdné místo v krajině i v paměti lidí. 

Nejsevernější most Rakouska

Když se dostanete k místu, kde hraniční potok protíná námi hledaný nejsevernější bod Rakouska, tak v případě dobrého počasí, či vaší odvahy, můžete potok přebrodit a po červené turistické značce se dostat přes Rakouské území k nejsevernějšímu mostu Rakouska, který na přechodu Haugschlag postavil majitel hotelu Peršlák, pan Marcus Hauser.

Nechcete-li se brodit, pak se můžete vrátit zpět ke zmínenému hotelu a odtud vás k mostu budou směrovat ukazatele.

Naše poděkování patří panu Marcusi Hauserovi, majiteli Lesního hotelu Peršlák, který nám podal vyčerpávající informace o historii místa a který se na vlastní náklady o místo stará a díky němuž můžeme navštívit nejsevernější bod Rakouska a po cestě se něco dozvědět o naší nedávné minulosti a o tom, jak se zde žilo našim předkům.

Celkové hodnocení